S plantážemi rychle rostoucích dřevin se v ČR setkáváme stále častěji. Bohužel se stále kolem této problematiky objevuje spousta mylných informací. Proto Vám v článku poskytujeme zevrubný návod na založení plantáže a její údržbu tak, jak to máme ověřeno naší mnohaletou praxí.
Pojmem rychle rostoucí dřeviny (RRD) se označují především různé druhy vrb a topolů. Nejrozšířenějším klonem v ČR je kříženec našeho domácího Topolu černého (Populus nigra) a východoasijského Topolu Maximowiczova ( Populus Maximowiczii), označovaný Max-4 (J-105), laicky nazývaný japonský topol. Obrovskou a nespornou výhodou tohoto klonu je jeho relativní nenáročnost, vysoká ujímavost, odolnost a regenerační schopnost, je použitelný ve většině lokalit. Tato dvoudomá rostlina samičího pohlaví se rozmnožuje výhradně řízkováním z tzv. matečnicových porostů. Roční přírůstek může být v závislosti na klimatických a půdních podmínkách až 5,5 m. Největších výnosů dosahuje při nadmořské výšce do 650 m n. m. Po sklizni kmen vymlazuje, což umožňuje opakované sklízení bez nutnosti zakládání nového porostu. Výmladkové plantáže topolu mají při efektivním využití životnost cca 20-25 let.
V současné době (2015) je v ČR osázeno přibližně 3 000 ha RRD. Nejčastějším důvodem pěstování je produkce levného paliva v podobě polen, štěpky nebo se dále zpracovává na pelety či brikety. Sklízí se buď po dvou až třech letech růstu pomocí řezačky na RRD na štěpku, nebo po čtyřech až šesti letech na palivové dříví. Těžba se provádí v zimě, v období vegetačního klidu. Plantáže na produkci štěpky zakládají dnes i investoři, kteří tak bez práce (využívají-li služeb výsadby a údržby plantáže na klíč) zároveň zhodnotí svou investici do půdy. Plantáže na produkci palivového dřeva zakládají převážně drobní pěstitelé pro svou potřebu. V zahraničí, např. v Itálii nebo Maďarsku, se můžete setkat s topolovými plantážemi pěstovanými v řídkém sponu pro dřevozpracující průmysl. Ve Švédsku pěstují RRD hlavně na produkci štěpky.
Přednáška začala v letošním porostu – někteří tomu nechtěli věřit 🙂
Tento klon se řadí do měkkých dřevin. Dle vyjádření Ing. Václava Štíchy Ph.D. z Fakulty lesnické a dřevařské Zemědělské univerzity v Praze, který na našich plantážích provádí výzkumy, může být objemová hmotnost jeho sušiny dle lokality až 460 kg/m3.Výhřevnost dřeva je srovnatelná s výhřevností hnědého uhlí, přibližně 12,2 MJ na 1 kg dřeva při 30% vlhkosti. 1) Za pět let dosahuje v dobrých podmínkách výtěžnosti i přes 200 m3 dřeva z 1 hektaru. K vytápění a ohřevu teplé vody rodinného domu tedy postačí půlhektarová plantáž.
Podrobných informací o pěstování RRD lze na internetu nalézt mnoho, např. na www.youtube.com naleznete spoustu aktuálních videí.
Jak si tedy založit produkční plantáž japonského topolu?
Výběr vhodného pozemku
Pokud máte možnost si pozemek pro pěstování japonského topolu vybrat, doporučujeme pozemky, které neobsahují těžké jíly, na kterých jsou výnosy mnohonásobně nižší, a nejsou podmáčené ani vysychající. Na našich plantážích dosahují nejlepších přírůstků stromy na lehké půdě. První informace, zda je Vaše lokalita vhodná, zjistíte už dle bonitované půdně ekologické jednotky (BPEJ) pozemku. S tímto by Vám měl umět poradit každý zkušený producent sadby. Nezáleží totiž pouze na půdě, ale i na expozici pozemku, ročním srážkovém úhrnu, průměrné roční teplotě dané lokality a nadmořské výšce.
Máte-li v úmyslu si za účelem pěstování RRD pozemek koupit, zeptejte se nejprve odborníků, zda bude vhodný. Pokud se chystáte nějaký pozemek pronajmout, učiňte zrovna tak a zároveň počítejte s dlouhodobým pronájmem alespoň na 20 let, aby se nestalo, že Vám pronajímatel vypoví smlouvu v době, kdy budou výnosy z plantáže nejvyšší.
Projekt výsadby
Před přípravou pozemku je potřeba mít vyřízené veškeré náležitosti s povolením založení porostu. Protože se jedná o geograficky nepůvodní druh, je nutné zažádat na příslušném Odboru životního prostředí o povolení k výsadbě. K žádosti doložte kvalitní projekt výsadby. Ten by měl obsahovat vysazovaný klon (odrůdu), účel pěstování, termín výsadby, velikost plochy a její katastrální číslo včetně území, počet kusů na hektar, spon výsadby, délku obmýtí, životnost porostu atd. S tím Vám ale určitě opět pomůže dodavatel sadby. Samozřejmostí je dodání rostlinolékařského pasu, který udává kvalitu sadby, která by měla být kontrolovaná Státní rostlinolékařskou správou.
Na základě kvalitního projektu Vám Odbor životního prostředí schválí výsadbu. Pozor na lokality v chráněných krajinných oblastech, popř. Natura 2000. Tam mohou být biokoridory, ve kterých je získání povolení k výsadbě složitější. I to je však za určitých podmínek možné. Pokud se rozhodnete založit plantáž o velikosti min. jednoho hektaru, nahlaste to na příslušné pobočce Krajského pozemkového úřadu. Zapíší Vás do evidence zemědělců a následně budete moci pobírat dotaci jednotné platby na plochu (SAPS) a od roku 2014 i TOP UP, a to na obhospodařovanou plochu ve výši cca 6 500,- Kč/ha dle lokality. Jiné dotace na pěstování RRD momentálně není možné získat.
Pokud máte vyřízené veškeré tyto náležitosti, najděte si vhodného dodavatele sadby. Když jsme v roce 2008 kupovali sadbu na naši první plantáž, nebylo téměř z čeho vybírat a tomu byla úměrná bohužel i kvalita sadby. V dnešní době lze na internetu najít desítky prodejců reprodukčního materiálu. Dnes už nehraje hlavní roli cena, ale kvalita sadby. Jak tedy zvolit nejlepšího dodavatele? Prodejce musí mít povolení k prodeji sadby, musí být certifikován, pro Odbor životního prostředí Vám musí vystavit rostlinolékařský pas, na vyžádání by Vám měl ukázat protokoly z kontroly jeho reprodukčního materiálu Státní rostlinolékařskou správou. Přeci jen, zakládáte porost až na 25 roků, věnujte tomu tudíž pozornost. Každý prodejce by Vám měl bez jakéhokoliv zádrhelu ukázat jeho reprodukční porosty. Pokud se tomu bude vyhýbat, jděte za jiným. Může to být totiž pouhý překupník sadby, který Vám nedoloží její původ a už vůbec neporadí s celkovou problematikou pěstování RRD, protože s tím nemá žádnou zkušenost. Zkušený pěstitel kvalitní sadby by za sebou měl mít výsadby vlastních porostů (jak reprodukčních, tak produkčních), které dosahují skvělých výnosů. Měl by Vám umět poradit i s tím, jak budete dřevo sklízet a spalovat. Důležité je i to, kde a jak sadbu produkuje. Bohužel z důvodu nižších nákladů spousta producentů řízky řeže na kotoučové pile a většinou i ve svazcích prýtů, kdy pracovník nehledí na umístění vrcholového pupenu, ze kterého následně strom roste. Často ho tak pilou přeřízne, nebo je pupen daleko od vrcholu řízku. Pila také oproti čistému střihu nůžek řeznou plochu roztřepí a tím je takový řízek náchylnější k onemocnění houbovitými chorobami atd. Pokud jste svého dodavatele našli, určitě ho navštivte a o všem se přesvědčte. Profesionální producenti sadby Vám dokáží založit plantáž na klíč, se vším, co k tomu patří.
Dodavatele máme, ale jaký typ sadby zvolit?
Sadba v prýtech průměru 0,7-3,5 cm
Tříděnou (silnější průměry řízků), se špičkou nebo bez, netříděnou, snad sadba v prýtech nebo kůly? To vše záleží na spoustě faktorů, ať už na půdních podmínkách, lokalitě, výsledném produktu, Vašich zkušenostech atd. Tzv. tříděná sadba je vhodná do suchých lokalit (jižní Morava, Žatecko), protože obsahuje větší objem vody a může tak odolat při pozdější výsadbě jarním přísuškům. Silnější řízky jsou také vhodné pro strojní výsadbu, která však nedosahuje takové kvality jako ruční, kdy např. sazeč pozná, jestli řízek zasadil správně, nebo ho zlomil o kámen v půdě. Ideální pro ruční výsadbu jsou řízky střižené do špičky. Ty se snadno sází, vyhnou se kamenům a sazeč je dokáže zasázet hlouběji, což je velice důležité. Nejlevnější formou sadby jsou tzv. nekrácené prýty. Jedná se o části prutů, které si sami zpracujete na řízky. Jejich nejslabší průměr by měl být 0,8 cm. Zbylá vrcholová část prutu bývá totiž nevyzrálá a k výsadbě nevhodná. Samozřejmě nejen pro snadnou výsadbu je důležitá příprava pozemku. Ta totiž může velice ovlivnit výnosy hmoty.
Příprava pozemku
Možná jste slyšeli, že stačí řízek zapíchnout do louky a je to. Ano, pokud Vám je 40 let, tak v důchodu možná sklidíte několik desetimetrových stromů. Do zaplevelené nebo špatně připravené půdy řízky nesázejte! Zde je možné sázet pouze kůly, a to do hloubky alespoň půl metru, kdy mají kořeny budoucího stromu šanci dostat se pod kořeny plevele a trávy. Čím lépe bude pozemek připravený, tím snadnější bude výsadba, tím lépe se bude stromům dařit. Proto je důležité na podzim pole určené k výsadbě RRD zorat. Vždy doporučujeme provést hlubokou orbu, protože nemáte jistotu, že bývalý obhospodařovatel pole v posledních letech oral (z důvodu větších nákladů). Dobře zorané pole zadrží během zimy potřebnou vláhu, která může plantáž zachránit během jarních přísušků, a zajistí Vám výhodnější pozici v boji s plevelem. Je-li Vaše půda kyselejší (např. u rekultivovaných pozemků, u kraje lesa apod.), doporučujeme provést zavápnění. Pokud se rozhodnete pěstovat RRD na stávající louce (trvalý travní porost), je potřeba se přípravě věnovat maximálně. Ideálně louku během léta pokosit, provést postřik totálním herbicidem, následně disky rozřezat drn. Ke konci léta, pokud to bude nutné, aplikovat opět postřik a po 3-4 týdnech pozemek se svolením Krajského pozemkového úřadu zorat, a to co možná nejhlubší orbou. Před výsadbou stačí pozemek zvláčet, případně aplikovat prostředky pro likvidaci nevzešlých semen. Orná půda se samozřejmě připravuje snadněji. Jakmile během jara stoupne teplota půdy nad nulu (dle lokality únor – duben), je možné oraniště rozvláčet a ihned poté osázet. Čím lépe bude pozemek srovnaný, tím lépe se Vám na něm bude pracovat, ať už s mechanizací či bez ní. Pozor však na zbytečné udusání půdy. Již jsme se setkali s nádherně srovnaným oraništěm, že by záviděl kdejaký zahrádkář, ovšem následně jsme zjistili, že do půdy nelze zapíchnout ani roxor s provazem na rastr výsadby. Oraniště opravdu stačí přejet jednou např. secím kombinátorem. Do takto připravené, „načechrané“ půdy následně řízky střižené do špičky zasázíte dostatečně hluboko, velice snadno a tudíž i ve velkém počtu. Máme zkušenost, kdy „lidský“ sazeč zvládl i 4 500 ks za den.
Naplánování výsadby
Když je pozemek připravený, může se začít sázet. Je důležité rozvrhnout si výsadbu tak, aby se vzrostlé stromy dobře zpracovávaly. Myslete tedy do budoucna. Např. nad naší plantáží nám vedou dráty, a tudíž pod nimi nemůžeme stromy pěstovat. Tento pruh jsme tudíž neosázeli a ostatní řádky vysadili na něj kolmo. Do tohoto volného prostoru se bude dřevo následně stahovat ke zpracování. Když už tedy budete vědět, jak budou řádky rozmístěné, musíte určit jejich spon – i v závislosti na případné technice, kterou budete pozemek spravovat. Na našich plantážích máme v plánu svážet dřevo k tomu přímo určeným elektrickým povozem, takže naše řádky mají spon 1,8 metrů. Méně než 1,5 metrů bychom už nedoporučovali. Dvouřádky (stromky jsou v řádcích k sobě blízkých cca 60-80 cm) také nedoporučuji z důvodu náročnějšího odplevelování mezi nimi. Následně si určíte počet stromů v řádku. Se zřetelem k lepšímu růstu stromů bych doporučoval spon 70 cm, což vychází na 8008 kusů. Stále se bavíme o plantáži s využitím na palivo o průměru 15 – 25 cm během 4-6 letého cyklu sklizně. U štěpky se doporučuje hustota vyšší, a to 10 000-16 000 ks/ha.
Jde se tedy sázet
Máme připravenou půdu a projekt na výsadbu, abychom věděli, jak bude plantáž vypadat. Výsadba se provádí buď ručně, nebo pomocí mechanizace. Mechanizované výsadby se hodí pro větší plochy, řádově desítky hektarů, a provádí je firmy, které zakládají plantáže na klíč. Používají k tomu různé typy poloautomatických sázecích strojů, k jejichž provozu je potřeba traktor s obsluhou. Pro tyto stroje je nutná tříděná sadba o průměru okolo 2 cm, protože slabší řízky by stroj zlomil. Některé stroje si dokážou krátit prýty na řízky během výsadby. Dle výkonu mají kapacitu od 3 do 20 hektarů za den. V dnešní době je možné si sázecí stroj i pronajmout. Nevýhodou mechanizované výsadby je nutnost počkat, až počasí dovolí vyjet na pole s těžkou technikou. Oproti ručním výsadbám mohou být opožděny až o měsíc, kdy už mohou budoucí plantáž ohrožovat jarní přísušky. V té době bývají řízky na ručně vysázené plantáži již zakořeněné, a tudíž jsou vůči přísuškům odolnější.
Ruční výsadba se provádí, jakmile půda na jaře rozmrzne. Buď si můžete nechat plantáž založit na klíč ověřenou firmou, nebo si ji můžete osázet sami. K tomu Vám postačí jednoduchá pomůcka – provaz s barevnými značkami ve Vámi zvoleném rozestupu (sponu). Sadbu je nutné před výsadbou skladovat v temnu a chladu, aby pupeny nezačaly rašit dříve, než řízky zasázíte. Těsně před výsadbou je nutné řízky namočit do vody na jeden až dva dny (jednoduše ponořte celé řízky do vody). Řízky nasáknou vodou, díky čemuž budou vitálnější, a mohou tak přežít i jarní přísušky. Pokud máte půdu čerstvě připravenou, měkkou, sázejte řízky do hlíny až po poslední pupen. Zem po prvních deštích o pár centimetrů slehne. POZOR: pupeny musí směřovat vzhůru k nebi! Pokud je půda tvrdší, můžete řízky sázet tzv. pod rýč. Oproti strojní výsadbě máte tu výhodu, že můžete použít i slabší (levnější) řízky a eventuálně natočit řízek pupenem k jihu, což o několik dní urychlí růst stromu. Tím získáte náskok oproti plevelu, každý den se totiž počítá. Opět můžete využít např. portál www.youtube.com a podívat se, jak se řízky sází.
Péče o plantáž
Pokud máte správně provedenou výsadbu, zbývá jediné. Udržovat plantáž bez plevele tak dlouho, dokud nebudou mít stromy alespoň dva metry výšky. To by mělo být ke konci července. Dle velikosti plochy můžete použít jak mechanizovanou údržbu, tak ruční. Vše je závislé na Vašich možnostech přiložit ruku k dílu. Ze začátku jsme na našich plantážích používali ruce, motyky, kosy, plečky, sekačky, malotraktor s rotavátorem, až jsme dospěli k postřikům. Za určitých podmínek lze použít různé totální herbicidy a selektivní postřiky. Vždy je důležité, aby plevel nepřerostl stromek. Často se dočtete, že stačí plevel sekat, aby nestínil stromku. To je ale omyl. Malým stromům vadí stejně tak i kořenová část plevele, která nedovolí volnému rozrůstání kořenového systému stromku. Pokud tedy plevel posečete, jeho kořeny mají tendenci se ještě více rozrůstat, a protože tam byly dříve než řízek, daří se jim v tom. Nejjednodušší řešení zní: jakmile uvidíte na poli růst něco jiného než strom, zlikvidujte to. Ne vždy je to snadné, ale je to alfa a omega pro výši výnosu. Již jsme se setkali s desítkami hektarů plantáží, kde pěstitel nestihl z různých důvodů prvotní odplevelení a často tak skončila jeho nemalá investice další orbou. Věnujte tedy plantáži pár měsíců Vaší práce a ta Vám následně Vaše úsilí bude vracet třeba 25 let.
Ochrana plantáže proti škůdcům
Nově založenou plantáž může napadnout několik druhů škůdců. Z hmyzu se jedná nejčastěji o Mandelinku topolovou (Chrysomela populi), která klade vajíčka na spodinu listu a jejíž vylíhnuté larvy se živí čerstvými listovými pletivy v terminálu stromu. V příznivých letech vyvede druh až tři generace a při velkém přemnožení může způsobit až totální holožír. Přemnožené mandelinky můžete v závislosti na velikosti plantáže likvidovat buď ručním sběrem, nebo aplikací chemického postřiku. Z dalších hmyzích škůdců zmiňme např. různé druhy pilatek, které mohou ožírat listy uvnitř plantáže. Drobných škůdců je samozřejmě více, ale ty nám během sedmi let našeho pěstování nezpůsobili žádné znatelné škody.
Asi největším škůdcem na plantážích japonského topolu je vysoká zvěř. Mladé stromky lákají svým tenkým kmenem srnce, aby si o ně vytloukali parůžky. Tím z kmenu sedřou kůru kolem dokola a jedinou záchranou je potom stromek pod tímto poškozením ustříhnout. Pokud máte v okolí plantáže velká stáda srn, počítejte s tím, že mohou plantáž okousat. Je pravdou, že japonský topol nežerou, protože jim nechutná, ale bohužel asi nepatří mezi tu nejbystřejší zvěř, a proto klidně ochutnají od každého stromku s nadějí, že další bude jedlejší. V roce 2008 nám takhle ochutnaly 90 % našeho prvního hektaru, a museli jsme ho tudíž omladit. Nejúčinnější ochranou proti hojným stádům vysoké zvěře je oplocení plantáže lesnickým pletivem (stačí o výšce 150 cm). Také je možné použít elektrické ohradníky. Pro menší výměry lze použít i pachové ohradníky, které je ovšem nutné několikrát doplnit. Největší škody okusem hrozí plantáži pouze v jejím prvním roce, v dalších letech jde spíše o škody způsobené srnci při vytloukání parůžků.
Můžeme se setkat i s různými druhy rzí a dřevokazných hub. Např. rez topolová (Melampsora laricis-populina) způsobuje koncem léta nekrózu částí listů, což vede k jejich předčasnému opadávání. Druhým hostitelem této rzi, nutným k jejímu šíření, bývá nejčastěji modřín.
Náklady na založení plantáže
Budeme uvažovat plantáž o rozloze 1 hektaru na produkci palivového dříví – tj. 8 000 ks sazenic. Samozřejmě záleží na tom, jaké práce jste schopni udělat si sami. První náklady jsou na přípravu pozemku. Podzimní orba a jarní vláčení Vás vyjde na cca 3 000,- Kč. Kvalitní sadba v prýtech se pohybuje okolo 1,40 Kč/kus. Za sadbu tudíž dáte 11 200,- Kč. Výsadbu zvládne rodina během víkendu svépomocí. Ošetřování plantáže je nejnáročnější část, ale neznamená, že Vás musí vyjít draze. Záleží na zvolené technice odplevelování, např. herbicidní postřik i s postřikovačem Vás vyjde do 2 000,- Kč. Pro případné oplocení pozemku počítejte s cenou okolo 30,- Kč/metr. Hektar plantáže tudíž může vyjít i do 20 000,- Kč.
Výsadba na klíč je samozřejmě dražší. Pohybuje se okolo 30 000,- Kč, odplevelování okolo 15 000,- Kč, opět dle použitých technologií. Oproti výsadbě svépomocí ale máte garanci, že Váš porost bude založen v nejvyšší možné kvalitě.
Opět připomínám, že EU Vám na plochu od velikosti 1 hektaru každý rok přispívá dotací SAPS (za rok 2014 cca 6 500,- Kč). Vaše investice tudíž může být navrácena do tří let jenom díky této dotaci.
Výnosy
Jak jsme psali již výše, dobře založená a udržovaná plantáž na produkci palivového dříví může v prvním obmýtí vyprodukovat i 200 m3 dřeva z 1 hektaru za 5 let. Vycházíme z našich zkušeností, kdy jsme si při sklizni pěti- a šestiletého porostu ověřili, že do 1 m3 stačí 25 stromů. Na naší nejvydařenější, nyní dvouleté plantáži (o hustotě výsadby 8 000 ks řízků na 1 ha) se ujalo 99,5 % vysázených stromů. Již nyní zde jsou až sedmimetrové stromy a očekáváme na ní tedy výnosy ještě vyšší. Samozřejmostí je, že druhé a třetí obmýtí bývá mnohem produktivnější, protože budoucí stromy již mají silný kořenový systém. Od čtvrtého obmýtí výnosy opět klesají z důvodu vyčerpání regenerační schopnosti stromu (některé pařezy již neobrazí).
Bc. Petr Špatenka
email: p.spatenka@seznam.cz
tel.: 776098450
www.vypestujsiles.cz
Použitá literatura:
1) http://www.vukoz.cz/index.php/cs/rychle-rostouci-dreviny/zajimavosti
V dalším článku vydaném opět v časopisu Energie 21 a to v čísle 5/2015 jsme se zaměřili na sklizeň JT a jeho spalování v rodinném domě
V dnešní době se už naštěstí v domácnostech nespaluje to, co přijde pod ruku, ale to co chcete spalovat. Z ekonomického hlediska je nejpřijatelnější spalování dřeva. Jak je to tedy se spalováním japonského topolu (JT) – rychle rostoucí dřeviny (RRD), kterou si můžete během pěti let sami vypěstovat? Dnes už můžeme potvrdit, že lépe než se spalováním jiných dřevin. A díky dotaci můžete topit se ziskem.
O japonském topolu a založení plantáže jsme již psali v čísle 1/2015. Pro připomenutí bychom jen uvedli, že se jedná o rychle rostoucí dřevinu, kterou můžete pěstovat jak pro svou spotřebu na palivové dříví, tak i pro účel investice do Vaší nebo pronajaté půdy, a to ve formě pěstování štěpky.
Zájem o pěstování RRD narůstá každým rokem. V letošním roce se rozrostly plochy registrované státním zemědělským intervenčním fondem (SZIF) o dalších cca 700 hektarů na nynějších cca 3000 ha. Je však nutné uvést, že se jedná pouze o plantáže větší jednoho hektaru, na které už majitel pobírá dotace. K tomu je dle odhadu mezi malopěstiteli dalších cca 4-5 tisíc hektarů, kteří mají plantáž menší jednoho hektaru a nemají tak nárok pobírat státní dotace. Protože ale všechny tyto plantáže vznikaly v posledních pár letech a jen málo z nich už bylo sklizeno, není v dnešní době mnoho relevantních informací, které by osvětlili i problematiku sklizně a spalování, tak jak by bylo pro většinu z nás potřeba. Proto se v tomto článku zaměříme převážně na sklizeň, zpracování a spalování JT v domácnostech.
Je nutné uvědomit si, že ve světě se RRD pěstuje převážně na produkci štěpky a následné spalování v elektrárnách a podobných zařízeních. Je to dáno tím, že západní země netěžily v minulých desetiletích pouze z uhlí, jako naše republika, ale věnovali se už tehdy alternativním zdrojům energie, jako jsou např. RRD. Výsledkem jejich snahy byl objev dřevěných pelet. Tyto granule mají vysokou hustotu a tím i výhřevnost, dobře se skladují, moderní systémy je dokáží spalovat s elektrickým startem a automatickým provozem kotle, i popel je možné s poloautomatickým popelníkem vybírat až po mnoha dnech. Výhodou je tedy téměř bezúdržbový provoz a téměř by se daly přirovnat ke kotlům spalujícím zemní plyn, avšak s nižšími náklady. V západních zemích jsou tudíž tyto kotle velice populární již mnoho let. Dřevěné pelety se vyrábí ze štěpky. Čím je štěpka čistší, tím má vyšší výhřevnost a tím spadá do vyšší kvalitativní kategorie. Právě štěpka z RRD spadá do nejvyšší kategorie A1, a to díky slabé (mladé kůře), která má tloušťku pár milimetrů (na rozdíl od kůry stromů z našich lesů). To je dáno jednoznačně stářím stromu.
Spalování štěpky v průmyslu není žádnou novinkou. Existuje mnoho tepláren, elektráren, výtopen, které spalují štěpku různého druhu. Avšak spalování štěpky z RRD je u nás stále v plenkách. Zájem o spalování právě této štěpky nyní prudce roste. Důvod je jasný – štěpku si můžete vypěstovat rychle a levně, nebo si ji levně koupit. S tím souvisí i zakládání plantáží RRD pro firmy se zaměřením na vývoj systémů spalujících právě tuto štěpku. Proto i nás oslovila před pár lety firma Petrojet, která se zabývá vývojem a produkcí systémů MultiBio, spalujících nejen zbytky zemědělských produktů, ale právě i vývojem hořáků pro spalování štěpky z RRD. A to systémů o výkonu 15-600 kW. Pro tuto firmu tedy každým rokem zakládáme plantáže JT na produkci štěpky, která bude hrát hlavní roli ve vývoji budoucích hořáků spalujících štěpku z RRD s tou nejvyšší možnou účinností.
Sklizeň dřeva se provádí jednoznačně v zimních měsících v období vegetačního klidu. Tou dobou má dřevo z JT nejnižší vlhkost, a to 50-55%. Štěpka se dnes sklízí převážně mechanizovaně, a to dvěma způsoby dle délky obmýtí.
- Porost starší tří let je pokácen, svezen na hromadu, kde je možné ho nechat částečně proschnout a během léta stacionárním strojem rozštěpkovat, odvézt cílovému zákazníkovi, nebo nechat štěpku dále před odvozem prosychat na hromadě.
- Další, i u nás vyhledávanější možností, je provést tak zvanou jednofázovou sklizeň, kdy klasický kombajn s řezačkou pro RRD porost během jízdy pokácí a zároveň rozštěpkuje. Vedle jedoucí stroje tak mohou čerstvou štěpku ihned odvážet k cílovému spotřebiteli.
Výkupní cena štěpky je většinou závislá na výhřevnosti. Dle lokality atd. se pohybuje okolo 150,- Kč/GJ/tunu. Mokrá štěpka z japonského topolu má při vlhkosti 52 % přibližně 8 GJ/tunu. Čím je štěpka sušší, tím roste i její výhřevnost a tudíž i výkupní cena. Samozřejmě ale na druhou stranu klesá její hmotnost, a tak je výsledný zisk většinou podobný.
Ke štěpce bychom závěrem podotkli, že je vhodné ji pěstovat pouze na plochách větších pěti hektarů. Pro rodinný dům totiž postačí pěstovat RRD na ploše 0,5-1 ha dle lokality a většina pěstitelů pro svou spotřebu potřebuje klasická polena namísto štěpky. U pěstování štěpky se tedy většinou jedná o pěstování biomasy za účelem investice do Vašeho pozemku atd. S dnešními zkušenostmi si troufáme tvrdit, že tak majitel půdy může bez práce pobírat až desetinásobek toho, co dostane od klasických zemědělců za pronájem půdy. To v případě, že se jedná o založení plantáže na klíč, kdy Vám dodavatel zajistí přípravu půdy pro výsadbu, plantáž zasází a provede na ní i nutnou údržbu. Díky dotaci SAPS se Vám tak tyto náklady na založení plantáže na klíč vrátí do deseti let. Při životnosti plantáže na produkci štěpky (až 15 let), tak k zisku z vypěstované hmoty připočítejte i zisk z dotací. Samozřejmostí je i sklizeň porostu na klíč, kdy už i v ČR je několik firem, které to zvládnou v jakékoli lokalitě a za podobnou cenu. Štěpku vykoupí, i když nemáte ve Vaší lokalitě odběratele, a to díky skladům, které mají po celé republice.
Jak je to se zpracováním palivového dřeva? To je otázka, která zajímá 85% našich zákazníků.
Díky mylným informacím z internetu se většina z nich domnívá, že se JT musí sklízet vždy v pátém roce pěstování. Skutečnost je však taková, že si můžete vybrat, kdy porost a jakou jeho část sklidíte. Pokud se Vám zdá, že už je část porostu dostatečně vzrostlá pro Vaši potřebu, pokácejte ji. Vždy ovšem kácejte daný blok tak, aby zůstavší porost nestínil budoucím pařezům. Hlavní je však vždy pokácet celý blok a ne dělat tzv. probírku. Z pařezů ve stínu zbylých velkých stromů by vyrostly jen malé pokřivené výmladky. V nové vyhlášce je uvedeno, že výmladková plantáž (což je samozřejmě i porost JT) se může pěstovat maximálně po dobu třiceti let a délka jednoho pěstebního cyklu (obmýtí) nesmí přesáhnout deset let. Nechat však růst JT deset let nedoporučujeme. Dnes již šestileté stromy na naší plantáži mají průměr i přes 20 cm, což už s sebou přinese mnohem větší úsilí při sklizni, protože se téměř vždy počítá s manuálním pořezem a zpracováním.
Vezměme tedy v úvahu, že máte porost připravený ke sklizni. Snad každý si je vědom toho a dokonce se i těší, že si ho sklidí sám a logicky s co nejnižšími náklady. Ano, někteří zakládali své plantáže i na palivové dřevo s tím, že ho následně nechají sklidit firmou. Ta si však za 1 prm účtuje přibližně 250-390 Kč. Když vezmeme v úvahu, že my prodáváme 1 prm JT na Holicku za 690,- Kč, i tak by Vám něco zbylo. Pokud se rozhodnete pro sklizeň vlastními silami, můžete si 1 prm zpracovat i s pořezem na půlmetrovky za nějakých 25,- Kč. Jak to ale zvládnout s co nejmenším úsilím?
Zpracování JT na palivové dříví obnáší: pokácení, odvětvení, stahování, krácení, svážení, rovnání, sušení.
Kupodivu nezačneme kácením. Pěstitelé starších porostů už totiž vědí, že jejich stromy mají větve už od země. A proto nejdříve provedeme odvětvení nastojato.
Zde bychom rádi upozornili, že se lze dočíst v různých článcích, že je potřeba větve od prvopočátku odstraňovat. To je však veliká chyba. Provádí se to pouze u tzv. lignikultur, kdy se stromy kácí až po mnoha letech, a protože potom nemají suky, je jejich dřevo využíváno pro dřevařský průmysl. To však nemá nic společného s pěstováním JT na palivo. Strom totiž logicky větví, aby měl více listí a měl díky tomu lepší přírůstky. Pokud jim tedy budete odstraňovat větve, protože jste viděli pěkné fotografie silných kmenů bez větví, vězte, že přírůstky těchto stromů budou menší, než pokud je necháte přirozeně růst. V každé plantáži mají nejvíce větví stromy na okraji porostu, ty totiž mají dostatek světla a jsou živé po celou dobu jejich růstu, na rozdíl od stromů uvnitř porostu. Pokud je Vaše plantáž dobře založená a stromy během prvního roku dorostou alespoň ke třem metrům, větve stromů uvnitř porostu lze po pár letech odlomit pouhým mávnutím ruky, protože po uzavření korun zaschnou. I tyto větvičky je však nutné před kácením odstranit. Kdo má zkušenosti s odvětvováním stromů ví, že to dá značnou práci. Proto Vám doporučuji odvětvovat stromy již nastojato, vždy těsně před pořezem. Většinou totiž strom poraníte, a kdyby to bylo vegetačním období, ubralo by to na přírůstku. Odvětvit stromy nastojato lze díky obyčejné mačetě až do výšky 5-6 metrů a to zadarmo, pokud nepočítáme náklady na mačetu. Pokud Vaše stromy dorostly v prvním roce do výšky tří metrů, kde se jim ve druhém roce rozvětvil terminál, díky této mačetě do této výšky dosáhnete a další větvičky do 5-6 metrů se urazí během pořezu, stahování atd. Tento způsob je mnohem méně náročný než odvětvovat již pokácené stromy. Přeci jen se to nezdá, ale i v takto hustém porostu představují větve stromů cca 18-25 % hmoty. Odvětvování motorovou pilou z důvodu bezpečnosti a vyšších nákladů nedoporučujeme.
Ideální časem na pokácení jsou největší, déle trvající mrazy, kdy má dřevo nejnižší vlhkost. Pro malopěstitele však rozdíl pár procent vlhkosti většinou nehraje roli, a tak doporučujeme provést pořez už v prosinci, abyste následně stihli dřevo z plantáže sklidit do doby, než začnou z pařezů rašit výmladky. To může být už v březnu. Kácení provádějte vždy ve dvou, a to nejen z důvodu snazší a přesnější práce, ale i Vaší bezpečnosti. Vyplatí se shazovat pokácené stromy stejným směrem – pokácená plantáž se následně jednodušeji zpracuje, než pokud byste káceli stromy bez rozmyslu. Kácení je ve výsledku velice rychlé. Ve dvou lidech je možné shodit 400 stromů za hodinu. Proto je i cena kácení zanedbatelná. Řez provádějte ve výšce přibližně 15 cm nad zemí. Další obmýtí to totiž bude muset být zase o pár cm výše.
Pravděpodobně nejnáročnější částí sklizně je odstranění zbylých větví již pokácených stromů. Toto provádíme z důvodu bezpečnosti a obtížnosti pohybu po vlhkých či namrzlých stromech opět mačetou. Stromy je poté třeba stahat a porovnat do meziřádku. Pokud máte možnost holé kmeny krátit a odvážet přímo z plantáže, doporučuji to provést ihned. Nepoškodíte tak budoucí jarní výmladky. Jak bylo již zmíněno, až čtvrtinu hmoty stromů tvoří větve a terminál. Pokud je máte možnost zpracovat, učiňte tak. Pokud ne, můžete je ponechat rozložit na plantáži. Dle Dr. Petera Rademachera z německé Eberswalde University for Sustainable Development, který na naší plantáži prováděl společně se studenty Mendelovy univerzity v Brně výzkum, tímto způsobem navrátíte do půdy mnoho živin. Nemusíte se bát, že by houbovité nákazy z těchto mrtvých větví nakazily živé stromy. Dle Vaší kondice je možné ve dvou lidech odvětvit a srovnat na hromadu i přes tři prm dřeva za hodinu.
Stahovat dřevo na místo pořezu můžete buď ručně, nebo pomocí mechanizace, což je však nutné pouze pro plantáže o velikosti několika hektarů, které byste chtěli zpracovávat najednou. Naše elektrická svážečka dřeva pojme kubík dřeva a můžeme přímo na ní řezat celé kmeny na požadované délky polínek. Nespornou výhodou slabých, dlouhých stromů je, že kulánky není nutné štípat.
Dřevo JT prosychá už během jednoho léta, tak jako jiné měkké dřeviny rozštípané do podobného průměru. Naše kulánky do průměru 10 cm proschly od listopadového pokácení do října následujícího roku z 58% (vysoká vlhkost je dána brzkým kácením) vlhkosti na 17%. A to už je vhodné i do zplynovacích kotlů. Tímto se dostáváme k finální otázce, jak ideálně toto dřevo spalovat v domácích podmínkách.
Spalování japonského topolu v rodinném domě.
Když nás před pár lety napadlo oslovit firmy zabývající se výrobou topných systémů za účelem sestavení ideálního systému pro spalování palivového dříví RRD, sami jsme nevěřili, že budou mít takový zájem. Pěstování RRD je totiž v plenkách a kdo by zahálel, byť v amatérském vývoji.
Přestože jsme původně žádali jednodušší a dostupnější systém, který jsme chtěli předvádět veřejnosti jako cenově dostupný a dostačující, nechali jsme se rozumnými argumenty přesvědčit k použití profesionálnějších komponent. Máme tedy systém řízený ekvitermní regulací ACD01, která je dodávána přímo s kotlem Atmos DC25GS. Vysoká 90% účinnost kotle je převáděna díky modernímu, energeticky nenáročnému čerpadlu Grundfos do dvoukubíkové akumulační nádrže od firmy Reflex. Z této akumulační nádrže je následně ohřátá voda mísena dle požadavku uživatele do radiátotorového oběhu celého domu, včetně ohřevu užitkové vody.
Jak celý systém pracuje?
Hlavním článkem je samozřejmě kotel. Protože jsme se rozhodli pro zplynovací a nejvíce se nám zamlouval typ DC25S od firmy Atmos, požádali jsme tehdy firmu o informace ohledně spalování RRD namísto klasických dřevin. Výsledkem byla dohoda na použití kotle DC25GS, který má ve spalovací komoře více keramiky, čímž dosahuje během spalování nižších emisí a vyšší účinnosti. Pro tepelné ztráty našeho domu postačil výkon kotle 25 kW. Další jeho výhodou je, že pojme polena o délce až 55 cm a spalovací komora má objem 125 litrů. Ovšem aby vše fungovalo, tak jak má, je potřeba zohlednit i další neméně důležité části systému.
Principem správného vytápění s nízkými náklady je funkčnost a vyladěnost celého systému. Nebavíme se zde o novostavbách s nízkými energetickými nároky, kterým stačí pro vytápění např. i nízkovýkonný krb. Bohužel náš, tou dobou ještě nezateplený, dům měl nemalé tepelné ztráty (22 kW při -18 ˚C). Proto jsme zvolili jako zdroj kotel o výkonu 25 kW s tím, že se bude přebytečná energie uchovávat v akumulačním zásobníku. K tomu nám byl doporučen akumulační zásobník o objemu alespoň 2000 litrů. Ten je dle tepelného spádu našeho systému schopen pojmout energii o hodnotě přibližně 120 kWh. To znamená, že po nabití AKU, kdy byla část energie z kotle směrována současně jak do AKU zásobníku, tak do radiátorového okruhu domu, máme po dohoření kotle k dispozici v těch největších mrazech ještě dostatek energie díky velikosti AKU zásobníku. Další a nespornou výhodou akumulační nádoby je to, že kotel dodávající energii do nádrže může pracovat po celou dobu hoření maximálním výkonem. Tudíž jeho účinnost je optimální na rozdíl od tlumení kotlů bez AKU, které při dosažení potřebného příkonu pro radiátorový okruh následně „uměle“ sníží výkon a začnou dehtovat. To je snižuje účinnost spalování a rychle to zkracuje životnost ocelových kotlů. Samozřejmostí je mít akumulační zásobník co nejblíže ke zdroji energie a mít ho izolovaný proti tepelným ztrátám. Firma Reflex nám dodala AKU včetně izolace s měkčenou pěnou z PU krytou koženkou. Tato nádrž je díky izolaci schopna udržet nabitou energii s minimálními ztrátami.
Samostatnou kapitolou je hlavní regulace celého topného systému. Nejjednodušší, manuální regulace míchání studené vody z radiátorového okruhu s teplou vodou z kotle je sice levnější variantou pro instalaci, ale ve výsledku Vás přijde mnohem dráž díky spotřebě dřeva. Nikdy totiž nedokážete odhadnout situaci tak přesně jako ekvitermní regulace. Tato regulace, která pracuje dle venkovní teploty a Vašeho nastavení, dokáže řídit elektricky ovládaný směšovač velice jemně, a aktuálně tak ovlivňuje teplotu vody do radiátorového okruhu, čímž udržuje stálou teplotu ve vašem bytě v závislosti na venkovní teplotě. Nestává se tak, že byt přetopíte, nebo naopak zbytečně zchladíte. Tato elektronická regulace ve spojení s vhodným směšovačem je schopna ušetřit i kubíky dřeva za každou topnou sezónu. Další výhodou těchto regulací je možnost řídit několik systémů tzn. vytápění více topných okruhů (radiátorový, podlahové vytápění, solární ohřev) a samozřejmostí je např. i možnost nastavení doby sepnutí oběhového čerpadla radiátorového okruhu. Protože máme v AKU zásobu teplé vody, která tam vydrží i několik dnů, můžeme si nastavit sepnutí čerpadla pár hodin před příjezdem z víkendového pobytu na chalupě a přijedeme tak do již vytopeného domu.
Jak hoří dřevo JT?
Když jsme uvažovali o tomto topném systému, zajímalo nás, jak rychle dřevo JT v kotli shoří a tedy jak často budeme muset přikládat. Stejně tak se však 
ptá většina našich zákazníků a zájemců o pěstování RRD. Bohužel toto je špatná otázka. Na tu správnou: kolik energie kotel z tohoto dřeva vyrobí, se zeptá málo kdo. Vyrobí jí stejně jako z jiného dřeva. Pro domácí použití rozdíl nepoznáte. Vždy totiž záleží pouze na spálené hmotnosti dřeva. Díky AKU ale toto řešit nemusíme. Pokud totiž potřebujeme do nádrže dostat 120 kWh energie, vždy spálíme podobnou hmotnost dřeva, a to 35-40 kg. Toto se nám potvrdilo srovnáním spalování různých dřevin, které jsme měli k dispozici.
Během zimních měsíců jsme zatápěli v kotli denně a to většinou okolo 17té hodiny, kdy už byla teplota vody v AKU téměř na minimální hodnotě 40 ˚C. Po zátopu jsme vždy naložili celou komoru dřevem. Pokud byla venkovní teplota okolo nuly, stačilo přiložit do kotle jednou. Pokud byla teplota nižší, přikládali jsme dvakrát, a to pak kotel hořel i do půlnoci. Během této doby se stačila AKU vždy nabít ze 40 ˚C na potřebných 90 ˚C a zároveň se vytápěl dům (10 radiátorů + bojler). Poněvadž máme v radiátorovém okruhu zapojený i bojler s výměníkem, ohříváme zároveň i užitkovou vodu. Aby se v již zatepleném domě udržovala stálá teplota, nastavili jsme si spínání oběhového čerpadla na provoz: dvě hodiny brzy ráno, na dvě hodiny přes poledne a sedm hodin odpoledne.
Díky naší moderní kotelně jsme měli v domě teplo za minimální náklady. Kotel během zimy pracoval pouhých cca 700 hodin. To je ve spojení s úspornými čerpadly zanedbatelná částka za provoz. Díky velké AKU stačí během jarních a podzimních měsíců topit jednou za pár dnů. I během léta zatápíme jednou za deset dnů z důvodu nabití AKU a následného ohřevu vody v kombinovaném bojleru. A hlavně díky vlastnímu dřevu, které je naprosto srovnatelné s jiným, tak šetříme nemalé náklady na vytápění.